Způsob zpracování přerušení zkušební komory pro vysokou a nízkou teplotu je jasně stanoven v normě GJB 150, která rozděluje přerušení zkoušky do tří situací, a to přerušení v rámci tolerančního rozsahu, přerušení za zkušebních podmínek a přerušení za nadměrných zkušebních podmínek. Různé situace mají různé metody zpracování.
V případě přerušení v rámci tolerančního rozsahu, kdy zkušební podmínky během přerušení nepřekračují povolený rozsah chyby, by měla být doba přerušení považována za součást celkové doby zkoušky; v případě přerušení za zkušebních podmínek, kdy jsou zkušební podmínky ve zkušební komoře s vysokou a nízkou teplotou nižší než dolní mez povolené chyby, by měly být předem stanovené zkušební podmínky znovu dosaženy od bodu pod zkušebními podmínkami a zkouška by měla být obnovena, dokud není dokončen plánovaný zkušební cyklus; u vzorků s přetížením, pokud podmínky přetížení přímo neovlivní přerušení zkušebních podmínek, a zkušební vzorek v následné zkoušce selže, by měl být výsledek zkoušky považován za neplatný.
V reálné práci používáme metodu opakovaného testování po opravě testovaného vzorku pro přerušení testu způsobené selháním testovaného vzorku; pro přerušení testu způsobené vysokým a nízkým napětímtesty v teplotní zkušební komořeV případě přerušení zkoušky (například náhlý výpadek vody, výpadek proudu, porucha zařízení atd.) se obvykle postupuje podle podmínek přerušení zkoušky specifikovaných v GJB 150, pokud doba přerušení není příliš dlouhá (do 2 hodin). Pokud je doba přerušení příliš dlouhá, je nutné zkoušku opakovat. Důvod pro použití ustanovení o ošetření přerušení zkoušky tímto způsobem je dán ustanoveními o teplotní stabilitě zkušebního vzorku.
Stanovení doby trvání zkušební teploty při vysoké a nízké teplotěteplotní zkušební komoraTeplotní zkouška je často založena na dosažení teplotní stability zkušebního vzorku při této teplotě. Vzhledem k rozdílům ve struktuře a materiálech výrobku a možnostem zkušebního zařízení se doba, za kterou různé výrobky dosáhnou teplotní stability při stejné teplotě, liší. Když se povrch zkušebního vzorku zahřeje (nebo ochlazuje), postupně se přenáší do vnitřku zkušebního vzorku. Takový proces vedení tepla je stabilní proces vedení tepla. Mezi dobou, kdy vnitřní teplota zkušebního vzorku dosáhne tepelné rovnováhy, a dobou, kdy povrch zkušebního vzorku dosáhne tepelné rovnováhy, existuje časové zpoždění. Toto časové zpoždění je doba stabilizace teploty. Minimální doba potřebná pro zkušební vzorky, u kterých nelze měřit teplotní stabilitu, je stanovena, tj. když teplota není v provozu a nelze ji měřit, je minimální doba stabilizace teploty 3 hodiny, a když je teplota v provozu, je minimální doba stabilizace teploty 2 hodiny. V praxi používáme jako dobu stabilizace teploty 2 hodiny. Když zkušební vzorek dosáhne teplotní stability a teplota kolem něj se náhle změní, bude mít zkušební vzorek v tepelné rovnováze také časové zpoždění, tj. ve velmi krátkém čase se teplota uvnitř zkušebního vzorku příliš nezmění.
Během testu vlhkosti při vysokých a nízkých teplotách, pokud dojde k náhlému výpadku vody, výpadku proudu nebo poruše zkušebního zařízení, měli bychom nejprve zavřít dveře zkušební komory. Protože když se zařízení pro testování vlhkosti při vysokých a nízkých teplotách náhle zastaví, dokud jsou dveře komory zavřené, teplota dveří zkušební komory se dramaticky nezmění. Během velmi krátké doby se teplota uvnitř testovaného vzorku příliš nezmění.
Poté určete, zda toto přerušení má vliv na testovaný vzorek. Pokud neovlivní testovaný vzorek azkušební zařízeníMůžeme-li v krátké době obnovit normální provoz, můžeme v testu pokračovat podle metody manipulace s přerušením zkušebních podmínek za nedostatečných podmínek uvedených v GJB 150, pokud přerušení testu nemá určitý vliv na zkušební vzorek.
Čas zveřejnění: 16. října 2024